RECENZE: Shakespeare v Dlouhé - čistý fastfood s Michelinem
Po necelých pěti letech od uvedení hry Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách v Divadle v Dlouhé uznal i KrasoVhled na základě mnohých doporučení za vhodné zhlédnout toto představení a prostřednictvím recenze jej přiblížit svým čtenářům. Přestože se nejedná o autorskou hru pocházející přímo „z pece“ Divadla v Dlouhé, jejímu zpracování to neubírá na kráse ani zdaleka. Komedie o tom, kterak zkompresovat dílo Williama Shakespeare a nacpat 37 jeho her do dvou hodin, je v podání Divadla v Dlouhé opravdovým zážitkem. Svůj veliký podíl na kvalitním kulturním zážitku mají nejen bravurní výkony Miroslava Táborského, Jana Vondráčka a Martina Matejky, ale také velice vydařené pojetí scénáře s mnoha originálními komediálními prvky.
S nápadem, kterak „předkousat“ obsáhlé Shakespearovo dílo divadelnímu divákovi a navíc mu vštípit dojem ojedinělého a neskutečně výhodného kulturního zážitku, přišli již američtí autoři scénáře a zároveň představitelé hlavních rolí Jess Borgeson, Adam Long a Daniel Singer. Ti uvedli tuto hru v premiéře 9. června 1987 v Kalifornii, evropskou premiéru měla v březnu 1992 v londýnském West Endu, od té doby je s úspěchem hrána po celé Evropě. Divadlo v Dlouhé se chopilo inscenace této hry jako první v ČR a nutno podotknout, že se tohoto úkolu zhostilo se vší parádou!
Žádné divadelní ústřice ale čistý fastfood!
Pomyslným prologem předcházejícím shakespearovské smršti je velice přesvědčivé entrée v podání Jana Vondráčka, který na pódium nakráčí coby sebevědomý kravaťák s kufříkem se zlatými iniciály WS. Jakožto zástupce této firmy, která nabízí divákovi jedinečnou možnost seznámit se díky jednomu představení s kompletním dílem Williama Shakespeara, samozřejmě svůj „produkt“ opřede mnohými superlativy. 37 her v jednom, ušetřený čas i peníze, možnost stát se renomovaným hráčem na poli intelektuálních literárních debat. V dnešní uspěchané době, kdy nikdo na nic nemá čas, ale každý chce vše stihnout, je nejžhavějším želízkem v ohni samozřejmě právě čas, na jehož efektivní využití WS sází nejvíce. V souvislosti s tímto faktem zazní z Vondráčkových úst památná věta „Tohle nejsou žádné divadelní ústřice. Tohle je čistý fastfood“, k níž se v závěru naší recenze ještě vrátíme. Vondráčkova přesvědčivost umocněna vtipnou interakcí s diváctvem je po vydařeném úvodu obohacena o přítomnost Miroslava Táborského a Martina Matejky. Propagační komando fiktivní firmy WS a jejího veledíla je tak kompletní a show může začít.
Několik málo slov o několika velkých příbězích
Strohé kulisy, kterými jsou obrovské kufry popsané názvy jednotlivých her, vyvrhnou ze svých útrob jako první sérii tragických her odstartovanou Romeem a Julií. Táborský coby největší odborník na Shakespeara v roli vypravěče, Vondráček jako Romeo a Matejka s pisklavým hláskem a parukou jako nezapomenutelná Julie. První a zároveň nejdelší ukázka toho, jak dílo efektivně vypreparovat, nevyvarovat se stěžejních scén, ironií okořenit, převést do současných společenských poměrů a navíc jej přikrášlit o nápaditý hudební doprovod s vtipným textem. A dále už to jede jako po másle: Titus přetransformovaný do drastického kurzu vaření ve stylu dnešních televizních show, kde stříká krev, praskají kosti a následně se servírují upečené prstíky divákům v prvních řadách. Příběh Othellův jako rapová píseň prezentovaná s neuvěřitelným nasazením všech tří protagonistů, jimž kraluje Jan Vondráček jako autor hudby. Mackbeth ve skotském kiltu, s 3D efektem a kazisvětem, který velkolepý audiovizuální dojem pokazil a ještě za to sklidil ovace. Minimalistické pojetí antických perel Julius Caesar a Kleopatra na velkolepých kulisách. Troilus a Kressida jako teletubbies se sexuálním podtextem… Šestnáct komedií napresovaných do jednoho koncentrátu, jehož výsledkem je pomotaný scénář plný sexuálních a politických narážek. Hry historické jsou prý stejně jen věčně se opakující boje o trůn, proč je tedy nepřetavit do hokejového utkání, kde je puk nahrazen královskou korunou? Hamlet na poslední chvíli v rekordním čase a ve finále navíc ještě pozpátku!
Videoukázka z představení ZDE.
I herci mají doma problémy a chce se jim čurat
Nemá cenu zpracování jednotlivých her do detailu popisovat. Co naopak cenu má, je vyseknout poklonu hercům za obdivuhodné výkony, které byly odlehčeny neméně kvalitními improvizačními pauzami. V těch Vondráček s Matejkou a Táborským jakoby „vystoupili ze svých rolí“ a divákům se neadresně svěřovali s tím, že na rozdíl od nich, kteří přišli jen za zábavou, se tu oni musí dřít a předstírat, jak si to náramně užívají, i přesto že i oni mají doma svých problémů dost. Představení je záměrně – vzhledem k ze scénáře vycházejícímu neustálému časovému presu – odehrané bez obvyklé přestávky. Tu si na rozdíl od diváka vychutnají herci, kdy mu důrazně kladou na srdce, že i oni jsou jenom lidi a mají své biologické potřeby, a tak se např. mimoděk dozvídáme, že „potřeba odskočit si na malou je jen polovina pravdy..“ :)
Fastfood s Michelinem
Jess Borgeson, Adam Long a Daniel Singer, zakladatelé americké Reduced Shakespeare Company, položili základní kámen. Režisér Jan Borna se svým týmem a kumpány Vondráček – Táborský – Matejka tento kámen vzali, mrštili s ním po zarytých konvencích o tom, jak hrát v Česku Shakespeara. Ještě než tím kamenem hodili, pečlivě ho obalili v osobitém humoru, skvělé improvizaci, excelentní dramaturgii a neopomenutelné lidskosti. Za všechny tyto atributy oceňujeme Divadlo v Dlouhé a jeho fastfood „Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách“ zaslouženým Michelinem, a to bez ohledu na to, zda smaží v přepáleném oleji.
Hodnocení: 92%
Text: Andrea Vašáková
Foto a video: Divadlo v Dlouhé