Martina Chmelová: párování lidskosti s nelidskostí

V souvislosti s jedním ze záměrů našeho portálu – rozšiřovat současnou kulturní paletu o další zajímavá jména – představujeme fotografku, malířku a výtvarnici Martinu Chmelovou. Martina nás zaujala především svou fotografickou tvorbou, ze které bychom chtěli upozornit na právě probíhající výstavu nazvanou PÁRY II. Tu je možno až do konce měsíce října zažít na vlastní oči v pražské kavárně Velryba.

PÁRY aneb lidskost přetavená do sourodé nelidskosti

V pořadí již druhá výstava (první výstava PÁRY se konala v dubnu letošního roku, pozn. red.) zaměřená na spojování zdánlivě nesourodých záběrů vychází z nápadu fotografky Martiny Chmelové přeložit nelidskost do lidskosti a obráceně. Na základě této myšlenky, tzv. Umění překladu, jsou do vzájemného kontrastu a stavěny lidské portréty, jejichž živé individuální tvary a výrazy se zrcadlí v „neživých“ protikladech. Prostřednictvím Martininých snímků tak můžeme odhalit krásu křivek ženského těla např. v proudu potoka, souhře světla a stínu, kmeni stromu anebo v popraskané omítce. Ač se na první pohled zdá, že prezentované Páry jsou pospojovány záměrně, a že jednotlivé neživé „odrazy“ byly nafoceny až jako alter ego již existujících portrétů, opak je pravdou. „Žádná fotografie z vystavených párů nebyla pořizována dodatečně, žádné gesto modelky nebylo záměrně režírováno. Naopak – všechny dvojice vznikly spojením už existujících snímků.  Výběr dvojic záležel jen na náhodě. Na náhodě, která jako by naplňovala jakousi tajemnou nutnost. Jako by každá dvojice netrpělivě čekala, až pohled autorky zmagnetizuje jejich kladné póly“, dodává kurátor výstavy Bruno Solařík.

Více o výstavě slovy autorky Martiny Chmelové a kurátora Bruna Solaříka v tomto videu.

Něžná jednota protikladů

Kulturní kritik a publicista Josef Chuchma přirovnal Martinu Chmelovou (v souvislosti s prvním uvedením Párů, pozn. red.) k evropským formátům, jejíž dílo je pro diváka díky své technické dokonalosti pohlazením duše. K nadšení pana Chuchmy se s ohledem na druhou sérii Párů přidáváme i my, vezmeme-li v potaz pádné argumenty vycházející z jednotlivých fotografií výstavy jasně hovořící v její prospěch. PÁRY nejsou pouze pohlazením duše. PÁRY Martiny Chmelové jsou samy o sobě duší. Duší autorky, která skrze své fotografie promlouvá k ostatním a jejichž prostřednictvím dává nahlédnout do vlastního nitra. Zároveň originálním způsobem poukazuje na nadčasovost tématu jednoty a boje protikladů, kdy jedno nemůže být bez druhého a naopak. Vydařené portréty tak získávají na váze a prohloubení smyslu, jsou-li postaveny do kontrastu s jejich „neživými“ odstíny. Martina Chmelová není tak jen obyčejnou portrétistkou. Její dialektická tvorba ji staví do pozice autorky se smyslem pro detail zhmotněný v promyšleném kontrastu. Zachycení jemných křivek ženských postav zasazené do černobílých odstínů navíc dávají fotografiím něžně melancholickou atmosféru, čímž jejich sdělení sílí na intenzitě a o to více vybízí k zamyšlení. Přidanou hodnotou jednotlivých párů je pak individuální přístup diváka, s jehož různorodostí roste i možnost objevovat ve fotografiích nová a nová synonyma.

Výstavu fotografií Martiny Chmelové je možno navštívit
do 31. října 2013 v pražské kavárně Velryba.

Jeden z portrétů Martiny Chmelové lze spatřit také v rámci

aktuální členské výstavy Svazu českých fotografů PORTRÉT (více ZDE).

Martina Chmel, fotografka-malířka-výtvarnice

Narodila se v Praze 7. listopadu 1976. U Akademického sochaře J. Jandy studovala kresbu a malbu. V rámci svého atelieru na Vysočině vytvářela obrazy a nástěnné malby, aby si ušetřila na cestu do Holandska. Vytvořila zde vlastní speciální techniku – coucheage: vrstvení lepidla, akrylových a olejových barev. V Amsterdamu studovala u Rudiho Köglera, se kterým se v odsvěceném kostele Chasse Kerk podílela na skupinové prezentaci obrazů, fotografií a básní Highway Artmix. Základem projektu bylo naprosto náhodné spojování děl i autorů z řady zemí Evropy i Asie, sjednocených pouze vzájemným setkáváním (včetně setkávání na ulici) bez ohledu na národnost, přesvědčení a tvůrčí techniku. Později spolu s holandským Stichtingem vydala monografii Rudimu Köglerovi. Střídavě pak žila v Česku a v Nizozemí, kde se výrazněji začala věnovat fotografii. Nyní žije v Praze a rozvíjí zde fotografické téma Umění překladu. Základem projektu je intuitivní spojování samostatně pořízených fotografií do dyptichů, v nichž jsou zdánlivě nesounáležité reálie (kámen, strom, socha, člověk) spontánně vpojovány do pozice „dvojčat“. Všechno s něčím souvisí – ale dvojčata jsou vždy jen dvě. A v celém (matematicky přesném) vesmíru je rodí (zrovna tak matematicky přesná) náhoda. Více o autorce a její tvorbě na jejím oficiálním webu.

Text: Andrea Vašáková
Foto: Martina Chmelová