V týdnu jsme již avizovali blížící se křest nové desky akustického projektu Bellevue, jehož hostem je mimo jiné také vynikající violoncellistka a zpěvačka Dorota Barová. V pořadí již třetí album tohoto projektu nazvané Sloky o pozdním létě bylo pokřtěno 3. září v pražském klubu Rybanaruby. Předchozí článek informující o připravovaném křtu jsme se snažili postavit z větší části na zvučném jméně Doroty Barové. Po návštěvě koncertu spojeného se křtem se však odkláníme od jakékoli formy populismu a následující recenzi alba Sloky o pozdním létě stavíme pouze na pravdivých dojmech.

Dech pulsující v akordech a tazích smyčce

Album Sloky o pozdním létě, v pořadí již třetí počin akustického projektu Bellevue, má na svědomí jeho zakladatel a muzikant Jan Chaluš (kytara, zpěv), Jan Jirucha (pozoun) a Dorota Barová (violoncello, zpěv). Jakkoli může vyznívat toto vyjmenování "účastníků" stroze, o to barvitější a rozmanitější je pak výsledek, kterého jsou tito tři schopni společně docílit, chopí-li se svých nástrojů. Jan Chaluš, který slavnostní večer skromně zahájil přáním dobrého večera, vzápětí potvrdil, že nemá zapotřebí na sebe více upozorňovat. Namísto zbytečných řečí za sebe nechal promluvit lyrické kytarové tóny protkané slovy polského básníka Juliana Tuwima. Když se na zhudebněné verše postupně začal napojovat Jiruchův melancholický pozoun a zádumčivé tóny violoncella Doroty Barové, celistvosti konzistentní harmonie chybělo jen málo. Po prvních dvou skladbách, které večer pozvolna otevřely, rozetnul Jan Jirucha zdánlivý opar nad dokonalou souhrou všech tří nástrojů výraznými skvěle odehranými sóly dominantního pozounu. Dech vyluzovaný z nablýskaného nástroje tak začal velice zdařile pulsovat v akordech kytary a tazích smyčce posmutnělého violoncella, což dodalo celkovému dojmu na celistvosti a nikdo z přítomných diváků/posluchačů už ani na chvilku nezapochyboval o tom, že Chaluš ani v případě třetí desky Bellevue nešlápnul ve výběru plnohodnotného doprovodu vedle.

Ukázka z alba k poslechnutí ZDE.

Lyrika polské přírody

Jak jsme již naznačili, texty písní alba Sloky o pozdním létě jsou v podstatě zhudebněnou poezií polského básníka Juliana Tuwima. Co se týče využití polských pramenů, i tady bylo na místě oslovit právě Dorotu Barovou, která jak známo velkou část svých písní zpívá právě v polštině. Zatímco pro ni (např. v tvorbě Tara Fuki) je inspirací hlavně poetika nocí a snů, která je chápána jako extrakt podvědomí, Tuwimovy básně jsou zejména o propojení člověka s přírodou. Dokladem toho jsou i názvy jednotlivých písní – Kácení bříz, Kdybych byl keřem, Tráva, Neznámý strom, atd.

Lyrika navozující pocity melancholické krajiny je pak součástí každé z nich. „Sekyrou břízám otevřu žíly“, „Snad před mým domem na prahu března zelení mluvíš a já tě neznám“, to jsou jen úryvky z písní, které svou tklivostí podpořenou důraznými tóny zanesly posluchače pravděpodobně přesně tam, kde se cítil Tuwim při psaní svých básní být.

(Jan Chaluš, Dorota Barová, Jan Jirucha)

Na křídlech racků

Když v závěru večera představoval Chaluš jednotlivé členy aktuálního Bellevue, u Doroty Barové zmínil kromě violoncella také čistý zpěv. Sloky o pozdním létě totiž nejsou jen o hudbě jako takové. Hudba je tu díky neotřelé fantazii umocněna a posunuta na vyšší úroveň. Díky procítěné expresi se tak můžeme kromě tónů, na které jsme u violoncella zvyklí, přenést např. do přístavu a zaposlouchat se do křiku racků poletujících všude kolem. Jan Jirucha nás zas se svým pozounem (na který díky použitým rekvizitám, doslova čaruje) zavede do temných zákoutí tmavého lesa, obávaných míst přiškrcených životů, ale také na slunné prostranství protkané energickými paprsky životadárného světla.

Populární alternativa

Jak Chaluš trefně upozornil, album by nevzniklo bez podpory ostatních, kteří se na něm podíleli. Velkou měrou se na této podpoře podepsalo zejména vydavatelství Polí5 a studio 3bees. Byl to právě Kakaxa ze 3bees, který coby kmotr desku takzvaným „dobrým slovem“ pokřtil. V závěru své řeči o postavení alternativní hudby ve vztahu k hudbě populární prohlásil, že Bellevue je pro něho hudbou nikoliv alternativní, ale populární.

Dle našeho názoru se může populární hudbou stát hudba jakákoliv. Otázkou ovšem je, nakolik je popularita pro alternativní umělce důležitá. A tak se společně s Kakaxou přikláníme k tomu, že to, co se nám líbí, se pro nás automaticky stává populárním.

Skvělé desce „Sloky o pozdním létě“ proto přejeme hodně spokojených populárně-alternativních posluchačů a jejím tvůrcům pak spoustu dalších inspiračních zdrojů a stále skvěle vytříbený cit pro expresi neutuchající fantazie.

Hodnocení: 85 %

Text: Andrea Vašáková
Grafika: Bellevue